Stránky

sobota 19. března 2016

MAMA DIARY #1

Ano ano, vím, že je tu mrtvo od Vánoc :) Nicméně dnes vám přináším zase jeden kecací NEfitnessový článek - ptáte se proč? Prostě se mi nějak nechce - nevím jestli je to sychravým počasím (už ať je to hezké jaro!), nebo že jsme měli spoustu práce se stěhováním (zabydlování téměř u konce), nebo prostě jsem jako každá správná mamina unavená... Ale řekla jsem si, že nemá cenu se k tomu nutit, nebo se mi to ještě zprotiví, tak je to se vším. Těším se, až bude lepší počasí a já budu běhat, a snad nechytnu zánět dutin jako posledně. Následek této nemoci mi momentálně spinká v kočárku :D

Každopádně se chci podělit o několik poznatků ze života mámy na mateřské :) Rozhodně se nenudím, i když Oliver se zatím ještě ani nepřetáčí na bříško. To teprve bude sranda.

1. Přestože vás vaše dítě přivádí sebevíc k šílenství přes den, jakmile usne a vy vidíte ty jeho sladký očička/pusinku/ručičky a jak spokojeně oddechuje, na všechno zapomenete a jenom se dokážete rozplývat jak je nádherný. Milujete ho strašně moc. Jste hrdí, že to (nějak) zvládáte. A pak, když opatrně potichu couvete od postýlky směrem ke dveřím, ve tmě stoupnete přesně na tu část hrací deky, kde je pískátko. Úlekem nadskočíte, dítě se zavrtí, vy ztuhnete hrůzou, že vás uspávání čeká nanovo, a když nakonec přeci jen dítko spí a vy si natáhnete nohy na stolek, máte opět ten dobrý unavený pocit, že je den za vámi a že to za to stojí.


2. Jeden den jsem si uvědomila, že jsem opravdu MÁMA - hned třikrát :) . Poprvé, když jsme byli u dětského lékaře s jistým problémem. Pan doktor musel Olivera trochu pozlobit, aby mu pomohl, a chudáčka to bolelo, tak začal plakat - já jsem to nečekala, a tak jsem začala okamžitě brečet taky, přímo v ordinaci, a když mi pak doktor vysvětloval, co mám dělat, tak mě ještě musel utěšovat :D Podruhé, když jsem jela nakoupit, zatímco byl manžel doma se synem. Byl to náročný den, já moc nestíhala jíst, a tak jsem si otevřela sušenky v autě a začala jsem je jíst, zatímco jsem urovnávala nákup na sedačce a startovala. V tom jsem si všimla auta stojícího o pár míst dál na parkovišti, v něm seděla mladá maminka a taky dlábila nějakou dobrotu :D tak jsem se pousmála a připadala jsem si najednou dospěle :) A potřetí, když jsem si uvědomila, že si v hlavě neustále dokola prozpěvuju "Three little kittens, they lost their mittens, and they began to cryyyyy..." :D

3. Jsem Bohu moc vděčná za to, že mi dal manžela, který je zodpovědný a každý měsíc nosí domů výplatu a zabezpečuje celou rodinu i finančně. Stará se o nás i ve všech ostatních ohledech, ale člověk si najednou i víc váží těch peněz, když už sám nepracuje. Jsem vděčná, že se nemusím bát, že bychom neměli na jídlo, naopak si můžeme dovolit kupovat kvalitní jídlo a další věci, které nejsou nutné, ale zpříjemní nám naše dny. Spousta žen to bere jako samozřejmost, je to přece "chlapova povinnost"... Dámy, pochvalte své muže, že pracují a vydělávají peníze! Udělá jim to radost. A pokud třeba práci zrovna shání, povzbuzujte je.

4. Ohledně jídla si můžete naplánovat co chcete, ale stejně to nejspíš bude jinak :D Všechno totiž záleží na tom, jak se vaše dítě vyspí, jestli si vydrží hrát zatímco vy si připravujete jídlo, pak taky kojení a chutě... Já jsem třeba "stress eater" - když jsem vynervená, jím. Cokoli sladké, cokoli tučné. Takže můj jídelníček stále čeká na to, abych ho opravdu dodržovala. Ale důležité je se kvůli tomu necítit provinile - pro mě vždycky bude priorita starost o dítě a o manžela. Vím, že existuje spousta maminek co půl roku po porodu vypadají, jakoby nikdy nerodily. Být fit na mateřské se opravdu dá, když se chce, všechno jde, a možná celý tenhle článek je vlastně jedna moje velká výmluva - ale vše je o prioritách. A jak je pro mě důležité dát si do pořádku tělo, moje rodina a být pohodovou mámou a neřešit zbytečně jestli jsem náhodou nesnědla o pár gramů sacharidů víc, to je pro mě ještě důležitější.

5. Když přebalujete dítě, a má rozbalenou plínu, NIKDY ho nepusinkujte a nelechtejte na bříšku. Nejenže se vám poblije na gauč, ale dost možná vám (pokud je to kluk) načůrá za výstřih. True story.

6. Jako každá máma na mateřské, naučila jsem se mnohem víc ocenit tyto vynálezy:
- vysavač (kvůli nosní odsavačce hlenů)
- vlhčené ubrousky (spotřeba asi 1000ks týdně :D )
- automatická pračka a žlučové mýdlo
- jednorázové pleny (však vy víte na co)
- Youtube (videa s dětskými písničkami, které malého zaujmou, tím pádem zklidní a rozesmějí)


7. Přestože své dítě opravdu milujete, nemůžete být jeho otrokem. Jinak to zniční v prvé řadě vás (a možná naruší i partnerský vztah), a v důsledku i výchovu dítěte. Jenže najít tu hranici, kdy se jen "staráte o dítě, které je na vás závislé" a "otročením", je docela těžké a individuální. My třeba nejsme úplně zastánci záměrného spaní dětí s rodiči v posteli. Takže náš syn jde večer do postýlky, pokud kojím v noci a neusnu u toho, tak jde do postýlky znovu, pokud kojím třeba až v 5 hodin ráno, většinou ho nechám už tu hodinku až dvě dospat u nás na posteli. Prostě no stress :) Když usneme, tak pohoda, když ne, přendáme do postýlky. Nechápu, proč jsou ženy schopné se kvůli těmto věcem málem do (virtuální) krve pohádat. Stejně jako další témata: Nosit dítě, nebo nenosit? Nosit v šátku, nebo v ergonomickém nosítku? Očkovat/neočkovat? Nechat vyplakat nebo ne? Dávat ovocný příkrm zároveň se zeleninovým, nebo až později? A tak dále... Cítím, že nemůžu řešit celý den tyhle starosti, i když některé jsou určitě potřeba vyřešit. Potřebuji čas na sebe, na relax, třeba na sport, na to být s Bohem a nemyslet celý den jen na péči o dítě, vaření, cokoli. Stejně tak můj manžel potřebuje čas pro sebe po práci, i když se přiznám, že někdy odpočítávám minuty, než přijde z práce :D


 Tak snad jste se aspoň trochu pousmáli u čtení, příště to snad už bude víc fitness článek :) 




pondělí 14. prosince 2015

6 týdnů mámou: Co mám jako jíst?!

Neuvěřitelné, ale už to bude 6 týdnů, co je s námi náš chlapeček Oliver :) Každý říká, jaké je to malinké miminko, ale nám už přijde jako velkej kluk - přece jen o několik centimetrů už vyrostl. Být mámou je krásné, ale náročné. Mám pocit, že nic nestíhám doma (manžel s utěrkou na prach v ruce vám to může potvrdit). Upekla jsem perníčky, obyčejné pro manžela, a proteinové pro sebe, ale stejně je nejspíš nebudu jíst, viz níže - a to co mi vždycky zabralo třeba 2 hodiny, mi teď zabralo asi 5 hodin :D

STRAVA
Oliverek je zlaté miminko, jen ho trápí bolení bříška. První týden probrečel pravidelně třeba od 17h do půlnoci. Teď se ta doba zkrátila, nicméně pořád ho prdíky trápí, hlavně večer, někdy i během dne. Zkoušeli jsme různé kapičky, ale mám pocit, že ani levné ani drahé nezabírají. Takže nastalo to, čemu jsem se chtěla vyhnout - radikální změny v jídelníčku. Samozřejmě nejím čerstvé pečivo (navíc jen doma upečené), kynuté buchty, žádné fazole, čočku, zelí, papriku, atd. Odpustit si čokoládu je pro mě docela problém :( Momentálně mám dost depku z toho, že zkouším vysadit všechny mléčné výrobky. Mléko nepiju tak jako tak, ale sýry miluju! A hlavně teď vůbec, ale VŮBEC nemám ponětí co jíst :D Tak, aby to bylo rychlé, zdravé, dostatečně mě to zasytilo, a chutnalo mi to.

Na snídani většinou mám ovesnou kaši se strouhaným kokosem a sušenými švestkami. Odnaučila jsem se ji přislazovat medem nebo javorovým sirupem, juhuuu. Na svačinky třeba oříšky, občas nějaký sojový pudink, domácí buchtu. Na oběd maso (krůtí, hovězí, losos, duhový pstruh, kuřecí) s jasmínovou rýží nebo quinoou. Na večeře domácí chleba se slunečnicovými semínky (ne čerstvý) se šunkou. Mrkve mu nejspíš taky nevadí. Je to takové ošemetné, že ty koliky vůbec nemusí mít z jídla, ale že se mu ten trávicí systém teprve rozjíždí. Tak uvidíme jak to bude bez mléčných výrobků... Těším se až tohle období bude za námi, a zase budu moct vymýšlet nové recepty a jíst cokoli :)

ZDRAVÍ A CVIČENÍ
Po měsíci od porodu jsem zkusila poprvé cvičit, dřív ani moc nebyla nálada, natož čas. Uff! No řeknu vám, když člověk tři čtvrtě roku nic nedělá, přibere 18kg, za měsíc shodí 11kg a ještě málo spí, tak to na "kondičce" jde fakt poznat. Cvičila jsem tyto poporodní videa na Fitness Blenderu:



Pak jsem si pustila ještě nějaké video s Jillian Michaels, ale po 5 minutách jsem ho vypla s tím, že to fakt nedám, a zničit se nechci. Celkově mě bolí klouby, hlavně kolena - zkusím doplnit víc vápník a uvidíme, přičítám to váhovým skokům, x hodinám houpání malého na balóně, a kojení. Při některých cvicích, hlavně na vnitřní stranu stehen, mě bolely pánevní kosti. Porod byl v pohodě pro mě, ale přeci jen je to ještě docela nedávno, a ty kosti se taky musí dát dohromady. :) S každým dnem je to lepší. A hlavně se člověk protáhne hezky. Malej sice spí hlavně v kočárku a doma ne, takže je těžký si najít čas když manžel není doma aby pohlídal. Ale to asi každá máma zná.

Jednou až dvakrát týdně bych teď chtěla chodit na H.E.A.T., což pro mě osobně je skvělý způsob jak začít se cvičením, a hlavně potrénovat trochu výdrž, budovat tu kondičku zase. :) Plus je tu ten faktor, že vypadnu na chvilku z domu a nebudu jen s miminkem - i když ho moc miluju, nemusím s ním trávit 24h denně.

To byl týden na světě, prďolka náš :)
Váha se mi zatím zastavila, už druhý týden mám víceméně stejně, a to 7 kg nahoře od předtěhotenské váhy. Jsem zvědavá, jestli až začnu víc cvičit, to půjde dolů, nebo se to stoplo kvůli kojení.. Zkoušela jsem obléct svoje rifle, a hurá, zapnu je! Sice se v nich ještě neposadím, protože by ruply asi, ale obleču a zapnu!! :D :D

Tak já se zase brzy ozvu s novinkami!



pondělí 23. listopadu 2015

Moje strava - inspirace č.1

Tak a máme tu první článek o tom, co vlastně jím. Přikládám fotky s popiskem, u některých budou i odkazy na recepty, které můžete najít na mém prvním blogu, Crazyloved.Kitchen stories.

Strava při kojení je věda, zvlášť když syn zřejmě trpí na kojeneckou koliku a pravidelně asi od 18h-do půlnoci hystericky řve. Takže je to takový pokus-omyl. Zatím nejím moc mléčných výrobků - jogurty mám bezlaktózové z Alberta a sýr mi zachutnal kozí, který je prý údajně lépe stravitelný. No nevím. A jinak jím hodně rýže, brambory, hovězí maso a lososa. Jablko a banán taky v pohodě. Paprika NE-E. Hrůza když člověk musí dávat tak moc pozor, co vlastně jí.

Hovězí nudličky s mrkví a jasmínovou rýží (zahuštěno troškou kukuřičného škrobu).

středa 11. listopadu 2015

Můj pohybový plán po porodu

Strašně ráda plánuju, a tak zajisté nemohl chybět plán i na hubnutí po porodu :) Jenže nikdy nikdo neví, jaký bude mít porod a jaké bude mít miminko, a tak samozřejmě počítám s tím, že plán budu průběžně měnit podle toho jak se budu cítit a jak to budu zvládat. Podle mě nemá smysl dávat si nějaké váhové cíle omezené časem - například "do Vánoc zhubnu 5 kilo".. Tak to prostě nefunguje, a myslím, že zvlášť při kojení to zas až tak žena neovlivní. Samozřejmě váhové cíle stanoveny také mám, ale nevnímám je jako směrodatné. Váha není až tak důležitá, spíše ty centimetry.

Takže můj prapůvodní plán sestavený před porodem:

1.fáze) 0-6 týdnů po porodu - šestinedělí, nechat tělu čas se vzpamatovat, maximálně cvičit nějak lehce = cviky na lepší stažení dělohy

sobota 31. října 2015

000 dní do termínu porodu

Ouuu, to vypadá docela děsivě! Dnes je náš první termín porodu, ale Ollie si z toho očividně nic nedělá, protože mě nic ani nebolí :D No, respektive trošku něco... Včera jsem chytla nějaký rychlobacil, který mě zničehonic zklátil v pátek odpoledne, fakt jsem se cítila hrozně, úplně jsem odpadla - jako chřipka, bolelo mě celé tělo, trochu v krku, hlava třeštila, nos ucpaný, skleněné oči, únava, šílená bolest čela (dutiny). Moje těhotenství takto v podstatě začínalo... to je tak když jdete zkusit běhat na konci ledna. No, děs.


neděle 18. října 2015

Co pro mě znamená být "fit maminkou".

Tenhle "doplňkový" blog k mému "receptovému blogu" jsem založila hlavně proto, že jsem chtěla tyhle dvě věci oddělit pro lepší přehlednost, i když spolu jídlo a cvičení hodně úzce souvisí. Znáte takové to rčení "Buchty se pečou v kuchyni", ne? Fitnessáci vědí, o čem je řeč - krásné vypracované ploché bříško je z většiny uděláno stravou.


Za dva týdny mám termín porodu, a i když mi za celé těhotenství téměř nic nepříjemného nebylo, jen žaludek na vodě na začátku, tak se strašně moc těším, až budu mít malého u sebe. Porodu se samozřejmě bojím jako každá žena, ale zároveň vím, že jako žena jsem k tomu stvořena, a lidské tělo funguje úžasně, pokud se mu dá čas a vhodné podmínky.